Deváťáci se loučí
Když jsme v roce 2007 nastoupili do téhle školy, nečekali jsme, že devět let tak rychle uteče.
Vše začalo zápisem, u kterého nás přivítal pan ředitel Vyklický. Do první třídy jsme nastoupili jako velmi silný ročník. Bylo nás osm. První i druhou třídou nás provedla paní učitelka Henková, které patří velké díky za to, že nás naučila číst, psát a počítat. Neměla to s námi vždy snadné. O přestávkách jsme se z roztomilých děvčátek a chlapců změnili na malé rošťáky. Při honičce po třídě jsme spolužačce Aničce dokonce vyrazili zub. Tehdy to byl velký průšvih, nyní se už tomu smějeme.
Čas plynul, známky se u některých zhoršovaly, učitelé se měnili. Jak jsme proplouvali 1. stupněm, kupily se skvělé zážitky z výletů a různých akcí, tvořila se nová přátelství, přicházeli a odcházeli spolužáci. Čím jsme byli starší, tím víc věcí se nám nelíbilo a tím hlasitěji jsme dávali najevo své názory. Za některými si stojíme dodnes, některé věci bychom naopak rádi vzali zpět.
A než jsme se nadáli, zbývaly nám poslední 4 roky na téhle škole, kterými nás jako třídní učitelka provedla paní učitelka Ondroušková. V šesté třídě bylo vše nové. Nové předměty, nové paní učitelky, tělocvik s panem ředitelem a hlavně - zase jsme byli ti nejmladší. Přešel rok, přišli noví šesťáci a z nás se stali ostřílení sedmáci. Dnes nám ale asi všem začíná svítat a chápeme, že velká většina z toho byla pro naše dobro. Byla to příprava na celý život, protože život je boj, ale stojí za to.
Dokonalé zmatení znalosti anglického jazyka způsobil v 7. třídě povinně volitelný jazyk německý. Mimo to se naše třída rozrostla o 9. člena, kterým se stal Adam.
V osmičce jsme se museli začít rozhodovat, kam budeme směřovat dále. Většina z nás si nedokázala představit, že za necelé dva roky opustí tuto školu. Na začátku listopadu přibyl do naší devítičlenné třídy nový spolužák Vašek, který se rychle zapojil do kolektivu. A bylo nás deset. Poprvé jsme vyrazili na dvoudenní výlet, který jsme si i přes začáteční pochybnosti způsobené plánovanou 8 kilometrovou pěší túrou užili.
Následovala 9. třída - stres, přijímačky a strach. Hodně z nás stále ještě nevědělo, kde chce strávit další čtyři roky. Nakonec jsme si vybrali. Doufáme, že jsme se rozhodli správně, to ale ukáže až čas. Jako fyzicky i psychicky nejvyspělejší žáci jsme organizovali mnoho akcí, jako Mikuláše a čerty, dopravní soutěž, Den Země, hraní divadla v dramat’áku nebo se podíleli na výzdobě školy.
Na hodně věcí nezapomeneme, třeba na naše záchvaty smíchu, kterých nebylo zrovna málo. Víme, že jsme nebyli zrovna nejhodnější a občas byli i drzí, ale nikdo není dokonalý. Snad na nás budete vzpomínat jen v dobrém. Příští rok se toho pro nás hodně změní, ale změna je život a bez změn by byl život nuda.
Na závěr bychom chtěli poděkovat škole za možnost účastnit se zahraničních zájezdů, hlavně za letošní výjezd do Anglie, který jsme si i přes všechny problémy strašně moc užili. Dále bychom chtěli poděkovat všem vyučujícím za jejich trpělivost a snahu nás toho co nejvíce naučit. Především paní učitelce Ondrouškové, která nás podporovala a vždy za námi stála. Lepší pedagogy jsme si nemohli přát.
Přejeme Vám krásné prázdniny plné sluníčka, pohody a nezapomenutelných zážitků. A také nám prosím držte palce, ať ten život zvládneme.
IX. třída
